Po každém jídle, říkali, si řádně umyjte zuby. Hlavně po snídani. Už tehdy jsem tomu nevěřil a nějak na to nedbal. Když pak k tomu přidám moji panickou hrůzu ze zubaře, můžete si domyslet, v jakém stavu mám zuby nyní. Vybombardované hradby vypadají lépe.
O hodně později jsem se jen čirou náhodou setkal se známým, který zubaře dělá. Slovo dalo slovo a on mi mezi jiným řekl také o čištění zubů hned po jídle.
“Tak tenhle nesmysl někteří lidé tlučou do dětí a dalších lidí jedině troubové. Ono totiž záleží na tom, co jsi jedl. Pokud na snídani čaj s citronem a rohlíkem, jsou hned po jídle zuby na povrchu obalené kyselinou, která spolu s kartáčkem a pastou naruší zubní sklovinu. Je tedy lépe deset až patnáct minut s čištěním chrupu počkat.”
Když se po této odpovědi zadíval znovu na mé zuby, těžce povzdechl, zavrtěl nechápavě hlavou a bez pozdravu mne opustil.
Neznám názor ostatních zubních specialistů, ale tomu známému bych celkem věřil, nota bene, že dnes se to již takto píše zcela veřejně a všude.
Zubař Liberec je slovní spojení poněkud nešťastné, ale věřím, že jej laskavý čtenář pochopí. Zubaři v Liberci budou jistě téhož názoru, ale ptát se jich nepojedu. Už jen procházka kolem místa, kde příslušný lékař sídlí mi rozechvívá kolena a to tak, že zřídka kdy projdu bez pádu. A když se podívám dovnitř, jímá mne hrůza, naskakuje husí kůže a žaludek by se nejraději převrátil naruby.
Zubař v Liberci však nebezpečný není. Tu vrtačku má dávno “bezbolestnou” a ještě vám ošetřovaný zoubek hezky umrtví. Tedy pokud vůbec bude třeba jej ošetřovat.
A ještě, než k němu půjdete, taková malá prosba. Vyčistěte si chrup před návštěvou zubního lékaře. On má sice roušku, ale dýchá jako každý jiný člověk, a také cítí. A zápach z úst není nic příjemného, jistě račte znát. Takže buďte ohleduplní. Váš dentista vám za to bude vděčný.