Ten, kdo rád čte, určitě už někdy přečetl i nějaký román. Někdo se tomuto žánru vyhýbá, protože je většinou delší a vystupuje v něm mnoho postav. Román, jako literární útvar, existuje už dlouhou řadu let.
§ Za ten úplně první je považován „Příběh prince Gendžiho“ a napsala ho žena.
§ Japonská dvorní dáma v něm vypravuje příběh císařova levobočka, který hledá osudovou lásku.
§ Toto dílo bylo napsáno už roku 1007.
Každý určitě zná termíny
o román historický – spisovatelka Ludmila Vaňková (Žena pro třetího krále)
o psychologický– Jaroslav Havlíček (Neviditelný)
o romantický– Jane Austenová (Rozum a cit)
o realistický– Gustave Flaubert (Paní Bovaryová)
o dobrodružný – Jules Verne (Pět neděl v balóne)
o reportážní – Ernest Hemingway (Komu zvoní hrana).
Druhů románů je však daleko více.
Romány na pokračování
Zajímavým termínem je román – řeka. Je to příběh, který má úzký základ. Postupně nabírá postavy a rozšiřuje se. Skvělým příkladem je Tolstého Vojna a mír. Zajímavé může být i spojení svou žánrů dohromady. Tak může vzniknout například román – fejeton. Je to dílo, které je vydávané v novinách a časopisech na místě, kde bývají fejetony. Tento žánr vznikl už v období romantismu.
– Bylo to vlastně takové napínavé čtení na pokračování.
Jedním z děl, která byla vydávána tímto způsobem, byl i nedostižný román Alexandra Dumase staršího – Tři mušketýři. Existenci románu – fejetonu využili i další slavní spisovatelé. Například George Sandová, Alfred de Musset nebo Honoré de Balzac. Po revolučním roce 1848 se román – fejeton postupně z tisku vytrácí. Zajímavě psal tento žánr Dostojevský. Ve svém díle Uražení a ponížení neměl vůbec představu, jak bude další díl pokračovat. Z našich slavných spisovatelů bychom mohli jako tvůrce románu – fejetonu uvést například Karla Čapka, který tímto způsobem publikoval Továrnu na absolutno.