Většině lidem se ve spojení s moruší vybaví larva bource morušového, který vyrábí hedvábí. To ale rozhodně není jediným možným způsobem jejího využití. Pojďme se s ní seznámit trochu blíže.
Moruše bílá neboli Morus alba je strom mající svou domovinu v Číně. Jeho plody nám velmi připomínají ostružiny, liší se ale barvou, která je zde o něco světlejší (bílá až světle růžová). Mají sladkou chuť, pro níž se začali pěstovat také v Evropě. Z cenných látek obsahují sacharidy, bílkoviny (ne mnoho), vitamíny (C, E a B), betakarotény a také antokyany. Pomáhají tak při horečce, zánětech krku, zácpě, léčbě srdečních a cévních onemocnění, listy v čaji působí při cukrovce II. typu.
Pokud zatoužíte po vlastním stromku, budete potřebovat dobře propustnou, středně vápenatou, nezamokřenou půdu a samozřejmě nějakou tu sazeničku. Namnožit ji můžeme řízkováním z dalšího jedince, ale také potápěním, odkopky či očkováním nebo štěpením do semenáčů. Vysazuje ji ideálně na jaře, úrody se dočkáme po několika letech v letním období.
Léto, přesněji řečeno srpen, je obdobím sběru plodů. Ty sbíráme buď ručně jeden za druhým nebo pod strom položíme textilii a zralé plody setřeseme. Od jednoho stromu můžeme očekávat asi 100 – 200 kg ovoce. Plody je po sklizni třeba co nejdříve zpracovat – velmi rychle totiž podléhají zkáze a hnilobě. Vyrobit si z nich můžeme šťávy, mošty, vína, marmelády, ale můžeme je také zmrazit či usušit.
Postup při výrobě nanuku či zmrzliny je následující: z plodů vymačkáme šťávu, kterou zahustíme mletými ořechy dle chuti, vlijeme do formiček a zmrazíme. Vyrobit můžeme také krémovější druh: rozmixujeme plody s hustým bílým jogurtem, smetanou ke šlehání, cukrem a citronovou šťávou.
Výroba džemu je neméně jednoduchá – jednoduše přivedeme šťávu k varu, pokud chceme, můžeme osladit, nalijeme do čistých sklenic, které zavíčkujeme.
Lahůdkou pro milovníky neobvyklých alkoholových chutí jsou plody přesypané trochou cukru, zalité alkoholem, to vše dobře uleželé.