Solí existuje obrovské množství druhů, kupříkladu sůl kyseliny sírové je síran sodný, síran draselný, sůl kyseliny siřičité je siřičitan sodný atd. Sůl, kterou si sypeme na chleba nebo do polévky, je zjednodušeně řečeno sůl kyseliny chlorovodíkové, kterou máme v žaludku. A když se vás někdo zeptá, jakou sůl nasypat do bazénu, a k jakému účelu, můžete mu ve stručnosti odpovědět takto:
Epsomská sůl
Epsomská sůl je síran hořečnatý a ten si můžete do nádrže s vodou nasypat tehdy, potřebujete-li doplnit do organismu hořčík. Minerály v této koupelové podobě se dobře vstřebávají skrze pokožku, takže můžete udělat něco prospěšného pro své zdraví a zároveň si v bazénu užít relaxační kúru.
Mořská sůl
Podobný efekt má i klasická mořská sůl v přirozené podobě. Obsahuje celou řadu rozpuštěných minerálních prvků, které lze rovněž skrze pokožku vstřebávat z bazénu. Pamatujte však na to, že slaná voda je velmi nebezpečná pro korozivní kovové materiály. A jestliže chcete docílit shodné koncentrace soli, jaká je běžně v oceánech, musíte sáhnout hlouběji do kapsy a nasypat do bazénu soli poměrně hodně, např. pro bazének o rozměrech 3 x 5 metrů s metrovým sloupcem vody to bude celkem přes půl tuny mořské soli.
Sůl do solinátoru
Solinátor je zařízení, kterým se rozkládá na jednotlivé ionty slaná voda, tedy přesněji řečeno, obohacená o téměř chemicky čistou NaCl, zbavenou různých nežádoucích příměsí, zejména jódu. Chlorid sodný rozpuštěný ve vodě v poměrně nízké koncentraci prochází solinátorem a uvolněné chlorové ionty desinfikují vodu v bazénu nebo ve vířivce. Je to vhodnější způsob chlorové chemie, než tablety chlornanu sodného, protože není tolik zatěžována pokožka a navíc nevzniká problém při skladování soli tak, jak je tomu u toxických chlorových tablet. Solí se u vás doma stěží někdo přiotráví, zatímco děti a zvířata při kontaktu s chlornanem sodným mohou mít vážné zdravotní následky.