Asi nikdo nebude diskutovat o tom, že domácí příprava je důležitou součástí studia. Právě ona je koneckonců důvodem, proč učitelé dávají svým žákům domácí úkoly. Problém je, že mnoho z nich neumí provádět samostudium efektivně – a není divu, nikdo je to nenaučil, případně na to ještě jejich mozek není přípraven. A právě tady dělají leckdy rodiče mnoho chyb, které se mohou nakonec vymstít.
Pokud pošlou dítě, aby se učilo, předpokládají, že bude dělat domácí úkoly, případně sedět nad knížkami. Většinou to dělají, pokud potomkovy známky v daném předmětu nejsou zrovna dobré. Ovšem otázkou je, co to našim dětem dá. Jistě, pokud jde o naučení například historických dat do dějepisu, pak zde může být nějaký smysl, avšak například u matematiky je to poněkud složitější.
Je zcestné si představovat, že když dítě onu věc nepochopilo během vysvětlování učitelem, tak ji najednou pochopí samo od sebe při dívání do knížky. Jistě, může se to stát, avšak takových příkladů je jen velmi málo. I když bude počítat, tak nejspíše bude jen tupě dodržovat postup, aniž by vědělo, proč daný úkon dělá a k čemu slouží. A to rozhodně jeho prospěchu nepomůže.
Při domácím učení je tedy mnohem lepší, zvláště pokud prospěch není zrovna valný, aby s ním byl například rodič, a pomalu, trpělivě a po malých krůčcích danou látku vysvětloval. To je ten nejlepší způsob, jak se dítě může něčemu novému naučit, bohužel ve škole, kde je 30 dětí ve třídě, nemá učitel zrovna možnost se věnovat každému individuálně – k tomu právě slouží domácí příprava.
Jistě, zvláště ve vyšších ročnících už může jít o látku, se kterou si ani rodiče nevědí rady, neboť ji od odchodu ze školy nepoužili. V takovém případě není ostudou sjednat s někým doučování. To totiž neznamená, že naše dítě je hloupé, jen že potřebuje jiný přístup k vysvětlování látky, než jaký mu dává škola, a to je velký rozdíl.